"Shakespeare napsal Coriolana někdy po roce 1607, už se zkušeností autora vynikajících tragédií," vysvětluje Uhde, proč hodnotí tento titul slavného alžbětince přívlastkem nejlepší. Nicméně drama odvážného válečníka a římského vojevůdce, který před zvolením konzulem musí podle zvyku požádat prostý lid o souhlas, se na tuzemských scénách objevuje jen výjimečně. "Dvě nejpověstnější české verze tragédie - předválečná Hilarova a poválečná Škodova - byly postaveny na konfliktu vůdce a zástupů," tvrdí Uhde. Naposled promluvil římský patricij Coriolanus, okázale pohrdající plebejci, z tuzemského jeviště před čtrnácti lety v Mostě.
V titulní roli se objeví nový člen Horáckého divadla Roman Teprt. Shakespearův hrdina je povýšený, ale i pravdivý - neumí předstírat loajalitu vůči lidu a je za to z Říma vypovězen, což ho stojí život. K těmto charakteristikám i ke své úpravě Uhde dodává: "Je třeba se zaměřit na jednotlivce a dát nahlédnout do jejich tváří. Scénář nelze chápat jako pouhý střet jedince a davu." Pronikavým krácením se zhruba čtyřhodinová hra v Jihlavě smrskla na sto minut. "Postavy se často baví o tom, co už se stalo. Jinde se opakovaně vysvětluje, čím se darebák provinil," osvětluje Uhde.
Bývalý ministr cítí vlastní revizi Coriolana také jako možný spor s Brechtovou zpolitizovanou verzí z roku 1951. Přitom prvotní impuls k úpravě povstal právě díky Uhdeově profesi politika. "Jeden z mých kolegů, sociálnědemokratický poslanec Miroslav Kučera, mi tento nápad vnukl a zmínil také divadlo, které chtělo Coriolana uvést," vzpomíná Uhde, jenž myslí divadelní návrat smrtelně vážně. Už jako umělecký poradce Horáckého divadla přislíbil s režisérem Petrem Žákem souboru, že jeho statečnou práci na "krutém" textu do roka odmění úsměvným titulem. Zda půjde o autorskou věc, úpravu či konkrétní vyhlédnutý kus se zatím Uhde zdráhá říct. "Objevíme, napíšeme, uděláme, získáme," zaklíná se.
Díky zkušenostem minulých let už pro něj není svět vysoké politiky tolik tajemný, provokující, a tudíž zajímavý. "Proto už nikdy nenapíšu politickou hru," umiňuje si autor Krále Vávry. Od roku 1989 má rozepsanou komedii Společná procházka - hru o současné polobláznivé rodince, chystající se desetiletí na sváteční špacír, k němuž nikdy nedojde. Druhý nedodělaný vroubek představuje muzikálové retro ze šedesátých let o mladé ženě zamilované do muzikanta.
V titulní roli se objeví nový člen Horáckého divadla Roman Teprt. Shakespearův hrdina je povýšený, ale i pravdivý - neumí předstírat loajalitu vůči lidu a je za to z Říma vypovězen, což ho stojí život. K těmto charakteristikám i ke své úpravě Uhde dodává: "Je třeba se zaměřit na jednotlivce a dát nahlédnout do jejich tváří. Scénář nelze chápat jako pouhý střet jedince a davu." Pronikavým krácením se zhruba čtyřhodinová hra v Jihlavě smrskla na sto minut. "Postavy se často baví o tom, co už se stalo. Jinde se opakovaně vysvětluje, čím se darebák provinil," osvětluje Uhde.
Bývalý ministr cítí vlastní revizi Coriolana také jako možný spor s Brechtovou zpolitizovanou verzí z roku 1951. Přitom prvotní impuls k úpravě povstal právě díky Uhdeově profesi politika. "Jeden z mých kolegů, sociálnědemokratický poslanec Miroslav Kučera, mi tento nápad vnukl a zmínil také divadlo, které chtělo Coriolana uvést," vzpomíná Uhde, jenž myslí divadelní návrat smrtelně vážně. Už jako umělecký poradce Horáckého divadla přislíbil s režisérem Petrem Žákem souboru, že jeho statečnou práci na "krutém" textu do roka odmění úsměvným titulem. Zda půjde o autorskou věc, úpravu či konkrétní vyhlédnutý kus se zatím Uhde zdráhá říct. "Objevíme, napíšeme, uděláme, získáme," zaklíná se.
Díky zkušenostem minulých let už pro něj není svět vysoké politiky tolik tajemný, provokující, a tudíž zajímavý. "Proto už nikdy nenapíšu politickou hru," umiňuje si autor Krále Vávry. Od roku 1989 má rozepsanou komedii Společná procházka - hru o současné polobláznivé rodince, chystající se desetiletí na sváteční špacír, k němuž nikdy nedojde. Druhý nedodělaný vroubek představuje muzikálové retro ze šedesátých let o mladé ženě zamilované do muzikanta.
