Díl jedenáctý - neřestný. Coby nechtěná parodie nejzábavnější, neboť se v něm nakupí veškeré úpadky lidstva stíhaného civilizačním stresem: alkohol, prášky, karban, postelové přestupy.
Vrcholí vlna neuróz, hysterii po řadě propadnou Blažejova exmanželka, sestra Pěnkavová i panikářský syn starého Sovy, deprese skolí též postavu Marka Vašuta, neboť jeho bývalá prý fetovala, pročež zlomený muž hledá románová řešení u doktorky Čeňkové.
Mladý doktor Blažej řádí po nocích se sestřičkami a ve dne si k operaci pouští moderní hudbu, leč snahu o výstřednost kazí, že k jinochově věku vybrali tvůrci spíše vykopávky popu. Töpferův hrdina pokračuje v sebelítostném zpytování tak vehementně, že i jeho žena, lékařka duší, je zralá na blázinec.
Následuje provařené klišé, na němž Hollywood naposledy postavil filmové komedie Přeber si to a Přeber si to znovu, totiž výměna rolí mezi psychiatrem a pacientem. Stav dílu maně vystihne věta jedné postavy: "Celý je to přehnaný jako z učebnice psychologie."
|
Vše o Nemocnici, fotografie či ukázky ze soundtracku najdete ve Speciální příloze iDNES ZDE. |
Mezitím se hroutí privatizace nemocnice, jaksi mlhavě, mezi řečí, což doposud jen stínovému černošskému poradci dá šanci, aby vstoupil do světla ramp, pronesl první ucelenou větu "No comment" a navždy zmizel. V závěru trpitelka Ina konečně přizná, co divák ví už měsíc, že ji cosi bolí.
Díl dvanáctý - zmateční. Přesně jej charakterizuje primářova věta: "Copak se všichni zbláznili?!" Zdivočelé postavy se vymkly kontrole. Ač zákony dramatu velí začít vypjatou tečkou předchozího dílu, tedy nemocí Iny, nejprve se probere to i ono, zvláště pak neúspěšný sex znázorněný natřásanými rybičkami v akváriu - neskutečné! Potrhlé nápady nakazí i poslední ostrůvek zdravého rozumu čili doktorku Královou.
S lámáním chleba nastoupí další klišé: tváří v tvář stavu ohrožení se všichni kromě uprchlých krys zastaví, zamyslí, hledají rozum a odpovědnost, vracejí se k sobě a hromadně polepšují. Režijně to vypadá asi tak, že k noční jízdě auta zní tajemná hudba, člověk by čekal říznou vraždu - ale to si jen mladý Sova s lahví jde pro radu k tatínkovi.
Poblouzněnou Čeňkovou vysvobodí autor velice krkolomným zásahem shůry, završeným vysvětlivkou: "Máš jen tenhle život." Zlatá slova, škoda, že scénář na to přišel až před koncem.
Díl třináctý - zpovědní. Chápavá smířlivost se rozlézá do všech koutů, kdekdo se kdekomu zpovídá. Manželé, milenci, rodiče, děti, přátelé, nepřátelé, příbuzní. I starosta, "blbej šofér", si popovídá s primářem, jenž zase přemítá, jestli by neměl zajít do kostela.
Meditace, která celým seriálem prosakovala, teď protrhla naplno hráze, čímž ještě zvýraznila filmařskou ospalost - nesmyslné panoramatické pohledy z okna, přemíru takzvaných krycích záběrů, kdy nehybná kamera dlouze sleduje hovořící postavy, než se odhodlá ke střihu v detailu.
Kopec mudrosloví přijde završit Sova senior senzačním odhalením, že na člověka lze vždy naložit ještě větší balvan. Nicméně nejsilnější dávku vzletných úvah přináší romský filozof-amatér, jenž o marnosti káže slovy "Chytneš motýly, co se rozlétli po louce?" a veškerý úděl pozemský potom shrne "Nejlepší by bylo stát se koněm."
Svatá pravda. Pokud tím myslel - nechejme to koňovi, ten má větší hlavu. Neplácá, co mu slina na jazyk přinese. A nesleduje seriály.
Kdo sleduje následníky primáře Sovy
* Desátý díl seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech vidělo 2,8 milionu dospělých diváků a 179 tisíc dětí ve věku od 4 do 14 let. Pro srovnání: první část seriálu sledovaly čtyři miliony lidí.
* V publiku dosavadních deseti částí seriálu převažují ženy nad muži, zájem roste rovněž s vyšším věkem. Relativně nejméně četnými diváky jsou lidé mezi 15 a 24 lety, diváci od 65 let výše vykazují téměř třikrát větší sledovanost.
* Odezva roste s výší vzdělání. Největší sledovanost připadla na vysokoškoláky a na lidi s nejvyšší životní úrovní. Seriál nejvíce zajímá občany z měst nad 100 tisíc obyvatel a nejméně diváky z měst s 5 až 20 tisíci obyvateli.
 Ina a Arnošt Blažejovi. Fotografie z 3. dílu seriálu Nemocnice na kraji města po 2O letech. |
