Ačkoli hudebník Lou Fanánek Hagen, známý především ze svého účinkování v čele skupiny Tři sestry, bude pro MF DNES od příště testovat motocykly, rád sedá i za volant automobilu.
Takže se logicky nabízí první otázka: čím jezdíte?
Když právě nejezdím na motorce, mám bavoráka pětkové řady. Je sice starší, zato se můžu pochlubit, že to je, pokud vím, u nás jeden z mála s pohonem na všechna čtyři kola.
A proč vaše volba padla právě na čtyřkolku?
Bydlíme za Prahou a tam bych se třetinu roku bez pohonu na všechna čtyři kola nedostal.
Ale z hlediska vašeho image by se dal spíš očekávat Lou Fanánek Hagen v sedle nějakého harleye...
Nejsme v Kalifornii, na motorky je tu zima. Auto je přece jen celoroční věrný společník, motocykl pak je spíš pro tu radost.
Jaké auto vám dokáže udělat radost?
S motorem kolem dvou a půl litru. Aby mělo sílu, ale zase aby nebylo moc rozmařilé, aby se dalo uživit.
Takže jestli tomu dobře rozumím, pod dva a půl litru nejdete?
Teď už ne. Před bavorákem jsem měl třílitrovou omegu, ale s náhonem jen na jednu nápravu jsem tam u nás v Jevanech měl problém vyjet.
A to ta silná auta máte kvůli kopci v Jevanech, nebo pro rychlost?
Pro obojí. Ale když řeknu, že mám rád rychlá auta, pak ne proto, abych závodil. Dnes už můžete jet po dálnici trochu z kopce i s litrovým motorem víc, než je tam povolená rychlost. O to mi nejde. Chci, aby to odsejpalo. A to si víc vychutnám na obyčejné silnici. Můžu jet osmdesát tam, kde bych se se slabším autem potýkal se sedmdesátkou. Podstatná je pro mě rezerva výkonu na předjetí. Už jsem ve věku, kdy nezkouším, na kolik to vytáhnu. To už mám dávno za sebou. Přes města jezdím vyloženě pomalu, myslím na lidi, co jsou všude kolem.
Považujete se za motoristického fandu?
Rozhodně, je to jeden z mých hlavních koníčků. I když samozřejmě je v tom i prvek užitný. Což je také moje odůvodnění pro to, že dávám přednost velkým autům. Jsou přece jen bezpečnější.
Myslíte při volbě aut i na rodinu?
Samozřejmě. Já mám už od svého útlého mládí děti, a tím je asi dost dáno, že mám pořád tendenci všechno poměřovat užitnou hodnotou. I když se mi moc líbí některá vyloženě sportovní auta, mám vysvětlení, proč je nekoupit: jsou pro rodinu nepraktická. Proto taky má moje žena velkou omegu kombi pro případ, kdyby mé auto vypovědělo službu, aby v rodině bylo něco, co nás uveze všechny.
Ale co ty motocykly?
To je něco jiného. V autě, když jedu třeba z koncertu v Ostravě, chci být v pohodě; pustím si cédéčko a těší mě takový ten pocit jistoty, který mi velké a silné auto poskytuje. Na motorce je to jinak. Tam se bojím.
Nerozumím. Bojíte se, ale přesto se považujete za fandu do motorek?
Tam si cédéčko nepustíte. I když dneska už můžete mít i mašinu s přehrávačem, moc muziky si za jízdy neužijete. Slyšíte hlavně motor a proudící vzduch. Na motocykl si musíte udělat čas a povozit se. Najít si pěknou trať, kde jsou zatáčky, rovinky, kopečky... To je tedy motorka. Na začátku trochu strachu, co s vámi udělá, a na konci radost, když s ní srostete a ona poslouchá na slovo.
Vzpomenete si na svůj první stroj?
Samozřejmě. Bylo to v osmnácti a byla to Jawa 350.
To jste začal na tu dobu už dost silným strojem...
Byla to tehdy vlastně druhá nejsilnější mašina po starém půllitru, která byla k mání. A stála kolem tří tisíc korun, takže se na ni dalo cenově dosáhnout. Jenomže ty motorky byly hrozně nespolehlivé, takže si dodnes pamatuju, když jsme vyjeli s partou na tři dny na Moravu, jak se to protáhlo na týden, protože jsme pořád něco opravovali a sháněli součástky. Ale bylo to úžasné, poznali jsme hrozně moc fajn míst a lidí, když jsme jezdili po náhradních dílech a opravářích. Ale tehdy jsme studovali a měli jsme na takové dobrodružství věk. Dodnes z toho zbyly krásné vzpomínky.
Podělte se...
To by jich bylo moc a také byly ovlivněny věkem, jak jsme byli mladí. Ale napadá mě jiná - když už jsme měli se ženou Škodu 100 a vydali jsme se v sedmaosmdesátém roce za tetou do Holandska. Už před startem jsem se modlil, aby stovka vydržela; měla totiž nejlepší léta za sebou a držela pohromadě snad silou vůle. V té době jsme se ženou oba dělali domovníky, a tak jsme si venku koupili něco, po čem jsme oba hrozně toužili - dlouhé gumové stěrky na mytí oken v domě. Tenkrát se tady dostaly jen tak dvacet centimetrů dlouhé a my si koupili čtyřicítky. No něco úžasného. A hned jsme je vyzkoušeli. Odešel nám větrák, takže se mi začalo na škodovce mlžit čelní sklo. Žena mi pak osm set kilometrů stírala okno tou úžasnou novou stěrkou. Paráda!
Takže se logicky nabízí první otázka: čím jezdíte?
Když právě nejezdím na motorce, mám bavoráka pětkové řady. Je sice starší, zato se můžu pochlubit, že to je, pokud vím, u nás jeden z mála s pohonem na všechna čtyři kola.
A proč vaše volba padla právě na čtyřkolku?
Bydlíme za Prahou a tam bych se třetinu roku bez pohonu na všechna čtyři kola nedostal.
Ale z hlediska vašeho image by se dal spíš očekávat Lou Fanánek Hagen v sedle nějakého harleye...
Nejsme v Kalifornii, na motorky je tu zima. Auto je přece jen celoroční věrný společník, motocykl pak je spíš pro tu radost.
Jaké auto vám dokáže udělat radost?
S motorem kolem dvou a půl litru. Aby mělo sílu, ale zase aby nebylo moc rozmařilé, aby se dalo uživit.
Takže jestli tomu dobře rozumím, pod dva a půl litru nejdete?
Teď už ne. Před bavorákem jsem měl třílitrovou omegu, ale s náhonem jen na jednu nápravu jsem tam u nás v Jevanech měl problém vyjet.
A to ta silná auta máte kvůli kopci v Jevanech, nebo pro rychlost?
Pro obojí. Ale když řeknu, že mám rád rychlá auta, pak ne proto, abych závodil. Dnes už můžete jet po dálnici trochu z kopce i s litrovým motorem víc, než je tam povolená rychlost. O to mi nejde. Chci, aby to odsejpalo. A to si víc vychutnám na obyčejné silnici. Můžu jet osmdesát tam, kde bych se se slabším autem potýkal se sedmdesátkou. Podstatná je pro mě rezerva výkonu na předjetí. Už jsem ve věku, kdy nezkouším, na kolik to vytáhnu. To už mám dávno za sebou. Přes města jezdím vyloženě pomalu, myslím na lidi, co jsou všude kolem.
Považujete se za motoristického fandu?
Rozhodně, je to jeden z mých hlavních koníčků. I když samozřejmě je v tom i prvek užitný. Což je také moje odůvodnění pro to, že dávám přednost velkým autům. Jsou přece jen bezpečnější.
Myslíte při volbě aut i na rodinu?
Samozřejmě. Já mám už od svého útlého mládí děti, a tím je asi dost dáno, že mám pořád tendenci všechno poměřovat užitnou hodnotou. I když se mi moc líbí některá vyloženě sportovní auta, mám vysvětlení, proč je nekoupit: jsou pro rodinu nepraktická. Proto taky má moje žena velkou omegu kombi pro případ, kdyby mé auto vypovědělo službu, aby v rodině bylo něco, co nás uveze všechny.
Ale co ty motocykly?
To je něco jiného. V autě, když jedu třeba z koncertu v Ostravě, chci být v pohodě; pustím si cédéčko a těší mě takový ten pocit jistoty, který mi velké a silné auto poskytuje. Na motorce je to jinak. Tam se bojím.
Nerozumím. Bojíte se, ale přesto se považujete za fandu do motorek?
Tam si cédéčko nepustíte. I když dneska už můžete mít i mašinu s přehrávačem, moc muziky si za jízdy neužijete. Slyšíte hlavně motor a proudící vzduch. Na motocykl si musíte udělat čas a povozit se. Najít si pěknou trať, kde jsou zatáčky, rovinky, kopečky... To je tedy motorka. Na začátku trochu strachu, co s vámi udělá, a na konci radost, když s ní srostete a ona poslouchá na slovo.
Vzpomenete si na svůj první stroj?
Samozřejmě. Bylo to v osmnácti a byla to Jawa 350.
To jste začal na tu dobu už dost silným strojem...
Byla to tehdy vlastně druhá nejsilnější mašina po starém půllitru, která byla k mání. A stála kolem tří tisíc korun, takže se na ni dalo cenově dosáhnout. Jenomže ty motorky byly hrozně nespolehlivé, takže si dodnes pamatuju, když jsme vyjeli s partou na tři dny na Moravu, jak se to protáhlo na týden, protože jsme pořád něco opravovali a sháněli součástky. Ale bylo to úžasné, poznali jsme hrozně moc fajn míst a lidí, když jsme jezdili po náhradních dílech a opravářích. Ale tehdy jsme studovali a měli jsme na takové dobrodružství věk. Dodnes z toho zbyly krásné vzpomínky.
Podělte se...
To by jich bylo moc a také byly ovlivněny věkem, jak jsme byli mladí. Ale napadá mě jiná - když už jsme měli se ženou Škodu 100 a vydali jsme se v sedmaosmdesátém roce za tetou do Holandska. Už před startem jsem se modlil, aby stovka vydržela; měla totiž nejlepší léta za sebou a držela pohromadě snad silou vůle. V té době jsme se ženou oba dělali domovníky, a tak jsme si venku koupili něco, po čem jsme oba hrozně toužili - dlouhé gumové stěrky na mytí oken v domě. Tenkrát se tady dostaly jen tak dvacet centimetrů dlouhé a my si koupili čtyřicítky. No něco úžasného. A hned jsme je vyzkoušeli. Odešel nám větrák, takže se mi začalo na škodovce mlžit čelní sklo. Žena mi pak osm set kilometrů stírala okno tou úžasnou novou stěrkou. Paráda!
 Fanánek je fanda do motorek. Bude je testovat pro MF DNES. |
 Honda Varadero |
 Detail přední brzdy. |
 Honda Varadero - detail přístrojové desky |
