Musela jste někoho z rodinné trojice k účinkování ve Výletu přemlouvat? Už když jsme dodělávali Ene bene, měla jsem dokončený námět k Výletu. A tak jsem pomalu začala sondovat, jak to všechno dáme organizačně dohromady. Jediné, čím lidi „přemlouvám“, je to, že jim dám přečíst scénář.
Vybrala jste si Ivu Janžurovou a Theodoru se Sabinou hlavně proto, že jste ve Výletě potřebovala obsadit role matky a dvou dcer? Byl to jeden z důvodů, neboť si jsou fyzicky hodně podobné. Navíc mezi nimi existuje i přirozená lidská blízkost, kterou pak nemusím jako režisérka uměle budovat. Ale nejdůležitější je, že jsou všechny tři výbornými herečkami. Iva je velmi výrazná osobnost a já potřebovala, aby byly výrazné i její filmové dcery. Theodora a Sabina takové jsou.
Vycítila jste, zda se těšily na společné natáčení? Zdá se mi, že mají potřebu být pohromadě, člověk vidí, že mezi nimi panuje pospolitost. Ale tolik jim do toho zase nevidím. Při natáčení jsem si všímala, že se k sobě chovají vřele, co chvíli si spolu pošpitávají, holky říkají mamince ,Ivuško‘ a mile o ni pečují. Víte, co byl trošku problém? Dalo mi práci, aby podle scénáře náležitě zahrály rodinné odcizení. Jejich skutečný vztah je totiž o hodně jiný než ten, který jsem potřebovala dostat do filmu.
Iva Janžurová často opakuje, že se snaží při práci chovat k dcerám jako ke všem ostatním hereckým partnerům. Opravdu jste neviděla, že by jim tu a tam mateřsky radila? Ne, Iva říká pravdu. Podívejte, když jsem s Ivou točila svůj první film, bylo mi osmadvacet. Nikdy mi nedala najevo, že před ní stojí úplný zelenáč, vystupovala naprosto profesionálně. Stejně se chovala při společné práci i ke svým dcerám. Poznala, že tím jim prospěje nejvíc.
Vážně by se při natáčení vůbec nedalo poznat, že má máma o dcery starost? Jednou, ale skutečně jen jedinkrát se u Ivy její maminkovství projevilo. To když se s dcerami točila scéna v bahně a bylo dost chladno, asi jenom deset stupňů. Na Ivě jsem viděla, jak se bojí, aby holky nenastydly. Byla roztomilá. Trpěla za ně, moc se jí to nelíbilo, ale neřekla ani slovo.
Volila jste ke každé z hereček odlišný přístup? Ano, jsou trochu jiné. S Ivou jsme o její postavě a o scénáři vedly dlouhé rozhovory a hledaly možné variace. S Theodorou hodně zkoušíme. Děláme deset klapek a ona se při jedenácté nebo dvanácté dokáže ještě zlepšit, zejména při vypjatých scénách. Má strašnou výdrž. Sába si roli pečlivě staví dopředu, má ji přesně zmapovanou. Už v šatně se před natáčením sama dostává do správné polohy. Přijde před kameru a hned, od prvních chvil, je dobrá a intenzivní. Při rozhovorech si dělá spoustu poznámek, které pak umí uplatnit.
Nebála jste se, že by se při případném konfliktu mohla rodinná trojice proti vám sjednotit? Teoreticky by se to přihodit mohlo. Jenže to se vám může stát, i když herci nejsou příbuzní. Ale Iva i holky vědí, že jakékoliv konflikty filmu ubližují. Ovšem kdyby se přece jen spolčily, pak by to byla hodně silná trojka!
Alice Nellis