Zdánlivě nemají až na čtyři shodná písmena ve jméně nic společného. Ve skutečnosti je však propojuje podezření na takzvaný Švejkův syndrom neboli instrumentální psychózu, což je choroba, kterou ve vší vážnosti diagnostikovali britští lékaři.
Popisují ji jako poruchu, která nesouvisí se žádnou jinou duševní nemocí, poruchu nikoli nutně předstíranou, nicméně uměle vyvolávanou s jistým osobním cílem. V citovaných případech si pacienti vyvzdorovali třeba různé sociální výhody včetně bydlení a zpětně pak své chování vysvětlili: „Jenom když ječíte a hulákáte, můžete dosáhnout toho, aby se něco dělo.“
ANKETA: Palivec, Katz i LukášVyberte herce pro novou verzi Švejka  |
A jsme doma.
Filmových verzí Švejka vznikla spousta nejen u nás, nicméně režisér Bohdan Sláma chce na hrdinu Jaroslava Haška jít docela jinak. Mluví o dramatu malého člověka, jenž chytrostí a smíchem vzdoruje válečné mašinerii. Rada Státního fondu kinematografie ocenila „autorský záměr realističtějšího pojetí adaptace, které ostře kontrastuje s dosavadními typy přepisů tohoto klíčového literárního díla“, a na výrobu poslala dosud rekordní částku 17 milionů korun. Pro zajímavost, o podporu se v témže kole hlásil mimo jiné projekt podle knihy světoznámého spisovatele Philipa Rotha Pražské orgie, který líčí velmi zajímavě a velmi otevřeně zákulisí českého disentu za normalizace; vyšel naprázdno.
Zato česko-německo-maďarský Švejk s Liškou bude, i když už se ječí a huláká a čtenáři iDNES.cz v anketě dávají desetinásobně více hlasů Švejkově variantě s Ruppertem. Tedy projektu, který režisérka Jitka Němcová shrnula slovy: „Žádná intelektuálština, šestadvacet půlhodinových dílů s novým principem, že inscenuje historky, které Švejk vypráví a které se do filmů nikdy nevešly.“ Ovšem jestli Česká televize, kde námět od loňska leží, seriál historických příběhů komentovaných současnými osobnostmi opravdu někdy natočí, je zatím ve hvězdách. Možná by to chtělo v souladu s více či méně předstíraným Švejkovým syndromem víc ječet a hulákat.
A když už padla zmínka o hlasování: Jan Švejnar se účastnil volby prezidenta již roku 2008, kdy prohrál s Václavem Klausem. V loňských prezidentských volbách nanečisto, kdy hlasovali čtenáři iDNES.cz, prohrál s Milošem Zemanem, skončil čtvrtý. Přesto povstal z popela a vyhlásil, že zvažuje další kandidaturu, neboť mu vadí současné směřování Hradu a protože „Zeman není neporazitelný“. A zase je slyšet.
Tak si to shrňme.
Naši hraní Švejkové: Karel Noll, Saša Rašilov, Rudolf Hrušínský, Pavel Liška, Matěj Ruppert.
Naši možní prezidenti: Jan Švejnar, Zdeněk Škromach, Michal Horáček či podnikatel Igor Sládek, který svůj úmysl kandidovat oznámil inzerátem.
Buď máme v obou kategoriích prostě to lepší už za sebou, nebo jde o setrvalý projev typické švejkoviny, pokud ji chápeme jako zlehčování a popírání odpovědnosti.
A jestli skutečně trpíme celonárodní epidemií instrumentální psychózy, pak se nabízí možnost uchazeče napříč obory zkrátka a dobře prohodit. Liška s Ruppertem by se utkali v bitvě o Hrad, kdežto Švejnar s Horáčkem o roli Švejka existenciálního a Škromach se Sládkem o postavu dobrého vojáka v podobě tradičnější.
Rozhodně by kolem toho vzniklo dost rámusu, jenž by vyhověl chorobopisu s diagnózou „aby se něco dělo“.
