Pro mě je váš výkon neoddělitelný od Bolka Polívky v roli vašeho muže. Co mu vzkážete?
Že cítím obrovskou radost a vděčnost, ale zároveň je to pro mne těžké. Protože on je v Domácí péči (recenzi na film čtěte zde) vážně moc dobrý, takový vozembouch s velkou duší - jako postava, ale hlavně Bolek sám. On je zosobněná lidská vřelost, bylo nádherné s ním hrát, smát se, povídat si i jen mlčet.
Režisér Domácí péče Slávek Horák debutuje až ve čtyřiceti; vyplatí se počkat?
Určitě, proto je film tak zralý. Navíc role psal podle svých rodičů, točili jsme u nich v kuchyni, koupelně, na zahradě, a něco z té nálady se nutně přeneslo na plátno. Včetně energie režisérovy maminky.
Splňují reakce diváků vaše sny?
Dokonale. Doufala jsem, že se ženy budou skrze slzy usmívat, ale stejně reagují i muži. Snad si každý odnese poznání, že v jisté chvíli musí udělat něco sám pro sebe.
Nebojíte se, že po Varech se od vás budou čekat zas jen triumfy?
A víte, že mě to nenapadlo? Do čtyřiceti jsem žila tím, co si o mně lidi myslí, teď je mi to fuk. Chci dobré role, které neduní prázdnotou.
Závidí vám ženy, že ve filmu Anthropoid točíte s Jamiem Dornanem z Padesáti odstínů šedi.
Po pravdě, já mám slabost pro jiné typy. Kdyby to byl Jean-Paul Belmondo... anebo Bolek.
