Wodehouse: Henry a jeho hosté
Henry Paradene, pán na Ashby Hallu, velkém a nepohodlném panském domě v hrabství Sussex, stál u kuchyňského sporáku a připravoval si k snídani míchaná vejce. Vypadal přitom jako televizní neurochirurg, plně soustředěný, oči upřené na pánev a rty semknuté do přímky. Chyběla mu jen sterilní maska a družina instrumentářek.
Když Ashby Hall koncem osmnáctého století postavili, byl v péči početného domácího služebnictva, nemluvě o zahradnících, kočích a psovodech, celkem přes padesát duší, avšak dnes měl pan Paradene jedinou zaměstnankyni, kuchařku paní Makepeaceovou, manželku jednoho z místních rolníků. Docházela však až v poledne, takže snídani si dělával Henry sám nebo to provedla jeho neteř Jane Martynová, která u něho trávila letní dovolenou.
Když se už míchání dostávalo do závěrečné fáze, dveře se otevřely a Jane vstoupila do kuchyně. Drobná světlovlasá dívka, vypadala jako slušně oblečená lesní žínka. Políbila strýce na témě sehnuté hlavy a kritickým pohledem zkontrolovala jeho kuchaření.
„Příliš si troufáš, strýčku,“ řekla varovně a starostlivě.
“Co to?“
"Proč míchaná? Uvařit je naměkko je jednodušší. Tohle se ti scuklo.“
"Já to tak mám rád, scuknutá vejce. Někam jdeš?“
"Ano, zanedlouho vyrazím na vlak.“
"V Londýně bude hnusné horko.“
"Asi máš pravdu, ale mám se sejít na oběd s Lionelem a chci také zajít za Algym.“
Algy, o němž se zmínila, byl jako polní lilie, jež nepracují, nepředou. Živil se nějak tajemně a dařilo se mu uspokojivě. Henry se netajil domněnkou, že havrani mu přinášejí chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pije, neboť jiné vysvětlení ho nenapadlo.
„Kde teď bydlí?“
"Na předměstí jménem Valley Fields. Burberry Road, vila Mon Repos. To je zpáteční adresa na jeho posledním psaní.“
"Co tam dělá?“
"Asi nic, lze se domnívat.“
"Ovšem, co jiného. To mu vždycky šlo nejlíp. Vyřiď mu, že mu přeju, víš co.“
"Jistě, jakkoli mu klneš.“
"Jo, a když tam budeš, postarej se nám o kuchařku!“
"Cože?“
„Kuchařku. Osobu, co se zdržuje v kuchyni, peče, vaří, smaží...“
"Už nebudeme mít matku Makepeaceovou?“
"Makepeaceová nedostačuje. Nemá úroveň. Pro J. Wendella Stickneyho potřebujeme něco lepšího. Obávám se jen, že ani ta nejlepší mu nebude dost...“
Henry mluvil s neteří většinou srozumitelně, neboť byl téměř úplně normální a nikdy se vědomě nesnažil mást posluchače nějakými jinotaji. Tentokrát však byla Jane na pochybách.
„O kom je řeč, probůh? Kdo je J. Wendell Stickney?“
"Cože,“ odpověděl Henry nepřítomně, stále soustředěn na přípravu míchaných vajec.
“Kdo je to?“
"Kdo?“
"Tajemný Stickney.“
"Ó Stickney? To jsem se taky ptal, úplně stejně, když od něho přišel dnes ráno dopis. Je to nějaký Američan a asi bude hodně prachatý, protože zpáteční adresu má na Park Avenue v New Yorku, což je prý místo, kde musíš pilně vydělávat na nájemné, pokud nemáš dost na účtu.“
„Ale co je to zač a proč ti psal? Měl nějaký zřetelný důvod?“
"Ovšem, nesmírně zajímavá historka se za tím skrývá. On je to náš příbuzný, vzdálená větev Paradenova rodu. Studoval si předky a zjistil, že kdysi dávno se nějaký Stickney nechal sezdat s Paradenovou, a tak mezi námi vzniklo vzdálené bratranectví. Zřejmě si myslí, že krev není voda, jak se někdy říká.“
Vyšehrad, přeložil Ivan Vávra
Knihy od P. G. WodehouseJeden z nejoblíbenějších anglických humoristů, mistr jazykové komiky a situačních gagů. Za svůj dlouhý život napsal více než devadesát knih. Jeho knihy koupíte na Knihy.iDNES.cz. |
