Ke konci hry Hodinový hoteliér se postava mladého akurátníka Ríši svalí na pronajatou postel a v zoufalství zvolá k Fánovi s Hanzlem, že jim vlastně závidí to jejich stáří: „Člověk to všechno přežil, dožil se dobrýho věku. Nejlepší by bylo to všechno prospat někde v bezpečí a dívat se jako v biografu.“ Úplný závěr života takhle strávil i autor hry Pavel Landovský, ukryt na své chalupě v Kytíně. A jen těsně se nedožil nejnovějšího uvedení svého nejslavnější kusu.
Zemřel Pavel Landovský ČO BOLO, TO BOLO: Na mši zazněl i major Terazky SMRT LEGENDY: Neurvalý, osamělý, ale ke všem rovný VZPOMÍNKY: Jak chtěl Landovský křičet na Vávru a jak mu Svěrák viděl pod brnění JAN NĚMEC: S lumpy nemohl Landovský táhnout za jeden provaz VE FILMU: Landovského uznávali, ale velké role mu nedávali BLOGEŘI iDNES.cz: Byl to zkrátka Lanďák... |
Hodinový hoteliér měl ve čtvrtek premiéru ve Zkušebně Divadla na Vinohradech. V divadelní klasice se v rolích dvou důchodců, kteří si přivydělávají k penzi pronájmem svého kamrlíku, představili místní nestoři Jaroslav Satoranský a Oldřich Vlach. Mladý pár využívající jejich služeb ztvárnili Markéta Frösslová a Pavel Batěk.
Poprvé s Oldřichem Novým
„O uvedení jsme uvažovali dva roky. S Landovským jsme byli ve spojení od začátku přípravy, nahrál hercům pro první zkoušku vzkaz a velmi se těšil na premiéru,“ řekl ředitel vinohradské scény Tomáš Töpfer.
Režie se chopil člověk nejpovolanější. Ivan Rajmont totiž jako student asistoval u prvního a dnes už legendárního nastudování hry. V roce 1969 ji pro Činoherní klub zrežíroval Evald Schorm. „Tenkrát bylo úžasné, že Hanzla hrál Oldřich Nový. Činoherák se proslavil novým způsobem hraní a novým způsobem myšlení a najednou si vezme tohohle operetního barda,“ vzpomíná Rajmont.
Když Landovský poprvé přinesl napsanou hru, bylo to od herce jeho ražení překvapení. „Pavel si vždy stěžoval, že nikdo kvůli tomu ksichtu nevěří, že je taky inteligentní,“ vypráví Rajmont. Landovský svou jiskřivou osobnost dostal do všech figur Hodinového hoteliéra. Postava Fány pak odkazuje na jeho otce. „Měl tatínka, který uměl ohromně vyprávět, byl to takový ten pábitel,“ vysvětluje režisér.
Excentrický herec do příprav nijak nezasahoval. „On tenkrát shodou okolností točil Kunderovy Směšné lásky, hrál tam toho nakudrnaceného Řeka, a takhle se vždycky zastavil na zkoušku, kam ho vozili z natáčení,“ vzpomíná Rajmont, který vedle Hodinového hoteliéra režíroval i další kusy z Landovského tvorby a do budoucna se chystá na jeho poslední dílo Protentokrát zbohatnem. „Jsem v podstatě takový Pavlův dvorní režisér,“dodává.
Mistr manéže
Hodinový hoteliér se od šedesátých let dočkal mnoha ztvárnění, vynikne mezi nimi rozhlasová verze s Rudolfem Hrušínským a Radovanem Lukavským či z poslední doby filmový dokument, kde hru nastudovaly legendy Činoherního klubu přímo pro Landovského.
„Příběh dvou hašteřivých dědků, kteří pronajímají byt dvěma mladým lidem, aby si přilepšili na penzi, to je ten elementární syžet. Během hodiny a půl se však dozvíme hodně o lidech, jejich situacích a jejich lidství. A to je myslím to podstatné,“ vysvětluje Rajmont.
„Vlastně je to vůbec jedna z nejlepších her, co tu po válce byla napsaná,“ nešetří chválou režisér, který se s Landovským znal padesát let. Profesionálně se poprvé setkali v Karlových Varech, kde mu Rajmont režíroval Případ pro venkovského policajta. „Pavel byl mistr manéže, génius. Jeho absolutně jasná vlastnost byla totální konkrétnost, se kterou viděl svět kolem sebe. Žádné kecy,“ vzpomíná režisér.
Premiéra vinohradského Hodinového hoteliéra tedy přichází necelý týden od Landovského úmrtí a jen večer před jeho pohřbem. Divadlo však při té příležitosti žádnou další vzpomínku nechystá. „Premiéra je zrodem života nové inscenace a nepatří se na ní truchlit. Patos Landovský neměl rád. Nejlepším připomenutím jeho velké osobnosti je ukázat životnost jeho 45 let staré, nádherné hry,“ vysvětluje Töpfer.
Stejně to vidí i režisér: „Že bych vstal a něco říkal o Lanďákovi? To v žádném případě. Ten by se zjevil a něco nám tady rozflákal, kdybych o něm začal vyprávět.“
