Nakolik jde podle vás o nový obchodní trik a nakolik o skutečný posun uměleckého díla?
Nemyslím, že by uvedení dlouhé verze bylo obchodním trikem. Už když jsme poprvé mluvili s producenty, dlouho před tím, než se film začal natáčet, bylo zřejmé, že vzniknou dvě verze snímku. Kratší, o něco měkčí, a dlouhá bez kompromisů. Bylo to dané tím, že šlo o časově, technicky a finančně zdaleka nejnáročnější Trierův projekt. Veškeré scény s tvrdou erotikou se točily dvakrát, nejprve s herci, následně s pornodubléry. Horní polovina těl ve filmu patří hercům, spodní partie a genitálie dublérům. Obě půle se spojovaly digitálně, což nebylo levné. Režisérská verze je dílem, které si Lars von Trier opravdu přál vytvořit. Ale díky dlouhé stopáži, řadě explicitních scén a zákonům států, které tuto verzi ani nepustí do kin, bylo vyloučené, že by si na sebe mohla vydělat. Můj názor je, že kratší a přístupnější verze byla podmínkou, aby film vůbec mohl vzniknout. Definitivní verze díla je ale určitě ta Trierova. Tržby budou možná proti krátké verzi zlomkové, ale věřím, že řada diváků film plně docení teprve po zhlédnutí dlouhé verze.
V čem se konkrétně liší první díl režijní verze?
Jak se čekalo, obsahuje o něco více sexuálních scén, navíc jsou o poznání otevřenější. Třeba jízda ve vlaku či Bachova polyfonie. Půlhodina, o niž se první díl prodloužil, ale přináší i více humoru a souvislostí. Některé okolnosti děje a motivace postav jsou méně zkratkovité a příběh tak získává na srozumitelnosti. Celková struktura se ovšem nemění natolik jako v druhé části.
A co tedy přibylo v druhém dílu Nymfomanky?
Několik scén, třeba historka jedné z účastnic skupinových sezení. Ztvárnění sexu je opět o poznání odvážnější, u epizodky se dvěma černochy či závěrečné rovnice 3 + 5 toho režisér na divákově představivosti opravdu moc nenechává. Nejdůležitější je však pasáž, která byla z krátké verze zcela vystřižena a která poskytuje novou perspektivu pro pochopení celého filmu i hrdinky. Jde o vylíčení potratu, který podstoupí, a související konverzaci. Otázky, jež tu Trier klade, a z nich plynoucí morální dilemata vnášejí do filmu nový rozměr. Jak se dá u provokatéra Triera čekat, není to hezké pokoukání, emocionální a intelektuální dopad těchto scén je však mimořádný.
Jaké máte ohlasy z uvedení režijní verze v Benátkách?
Z Benátek jsme zaznamenali reakce, že jde o režisérovo opus magnum a zároveň o podstatně jiný film než krátká verze. Zatímco první půlka je možná ještě hravější a humornější, druhá je daleko hlubší a vážnější. Recenzent Variety Peter Debruge referoval, že tak silnou výpověď o potratu dosud svět filmu nepoznal. „Upřímně je obtížné pochopit, že Trier mohl vůbec dovolit distribuci verze bez této pasáže,“ píše a dokonce zpětně označuje krátkou verzi Nymfomanky za „obřezanou“. V Dánsku vstoupila režisérská verze do kin před pár dny a setkala se s opravdu vřelým přijetím kritiky. Po zhlédnutí filmu chápu, proč Trier dával od krátké verze ruce pryč, ačkoliv jsem původně také měl své pochybnosti, zda se nejde jen o divadélko pro média.
Kde jinde ve světě a v jakém režimu režisérská verze poběží?
Její větší či menší uvedení se týká téměř všech teritorií, kde šla do kin zkrácená verze. Pro každého distributora je to výzva hraničící s povinností. My jsme se rozhodli uvést režisérskou verzi hned v první možný den, 15. září, aby diváci nemuseli čekat ani o hodinu déle. Jinde zvolí odstup.
Co víte o televizních projektech Larse von Triera?
Jen to, co se objevilo v médiích, tedy že chystá seriál v angličtině se zajímavým hereckým obsazením. Zaslechli jsme také, že tím překvapil i část vlastního týmu. Myslím, že jde o vcelku pochopitelnou reakci na vývoj posledních let, umožňující filmařům točit pro televizi svobodně a s nemalými rozpočty. Renesance seriálů a dopad televizních projektů na diváky i na svět filmu je obrovský. Coby distributorům nám může být líto, že se Trier zřejmě na čas přesune z kin na obrazovky, ale jako fanoušci jeho seriálu Království jsme zvědaví a těšíme se, co zase vymyslí.
