Dílo Josefa Čapka se do Jízdárny vrací po 30 letech. Nadcházející výstava bude unikátní hned v několika smyslech. Jednak svou velikostí, kterou daleko předčí svou předchůdkyni: v jediném prostoru bude soustředěno na tisíc Čapkových děl.
Mimořádná je i dramaturgie výstavy. I když v expozici nechybějí malířova nejslavnější díla (například ilustrace Pejska a Kočičky), její jádro leží v neznámé autorově tvorbě. Tvůrcům expozice se totiž podařilo získat i díla rozptýlená ve sbírkách soukromých majitelů. Některá z těchto děl byla dokonce považována za nezvěstná.
Josef Čapek představuje mimořádnou osobnost české kultury dvacátého století, která originálním způsobem zasáhla do řady tvůrčích odvětví. Jako výtvarník se výrazně uplatnil v oblasti malby, grafiky a ilustrace, karikatury, typografie a scénografie. Paralelně se věnoval i literární tvorbě a psal povídky, novely, dramata, moderní pohádky pro děti i reflexivní prózu mimořádné myšlenkové závažnosti a hloubky.
Před první světovou válkou patřil ke klíčovým představitelům české avantgardy a jeho tvorba výtvarná i teoretická byla zaměřena k osobité adaptaci expresionismu a kubismu. Od dvacátých let stál jako solitér mimo dobové kolektivní programy, i když nové výtvarné tendence stále sledoval a kriticky komentoval.
Z avantgardního prostředí přijal důsledně jen požadavek vnitřní svobody a autentické tvorby a od otázek moderní umělecké formy se postupně propracoval k pojetí umění jako závažné výpovědi vztahující se k zásadním otázkám lidské existence. Zdůrazňoval především etická kritéria umělecké tvorby.
Čapka nezajímala formální kvalita, řemeslná úroveň či progresivita díla, ale poctivost a pravdivost umělcova vyjádření a hloubka jeho životního poznání. Jeho tvorba a etický příklad jsou mimořádně aktuální především v současné kulturní situaci, kdy se redefinuje pojem umění a mění kritéria hodnocení modernistické tvorby.
Výstava v Jízdárně Pražského hradu je podle organizátorů vedena snahou představit osobnost Josefa Čapka co nejplastičtěji, poukázat na šíři jeho aktivit a zdůraznit jeho osobitý přínos českému umění. Zahrne v odpovídajících proporcích všechny oblasti Čapkovy výtvarné tvorby, a naznačí navíc i paralelní vazby na Čapkův odkaz literární a myšlenkový.
Chce nejen znovu shromáždit Čapkova klíčová díla z fondů českých veřejných galerií, ale především uvést práce, které jsou rozptýleny v soukromých sbírkách.
Mnohé z nich byly naposledy vystaveny roku 1946 na Čapkově posmrtné výstavě v Umělecké besedě, některé dokonce nebyly dosud evidovány nebo byly považovány za nezvěstné. Představí cca 200 Čapkových olejů, dále zahrne výběr z Čapkových kreseb, grafik, karikatur, ilustrací, knižních obálek a scénografických návrhů.
