Kryštof začínal v klubech, kam se letos na podzim vrátil a připomněl sobě i fanouškům upocenou atmosféru. Před dvěma lety s albem Rubikon dorostl do velkých hal; a obstál i před desetitisícovou "lidskou saní" na pražském Výstavišti.
S výběrem hitů Poločas se nabízelo haly zopakovat, jenže Krajčo a spol. zvolili komorní prostředí. Mohou si gratulovat - přes 25 tisíc diváků ve skoro šedesáti vyprodaných divadlech je více než výmluvných.
Hlavní důvody úspěchu jsou nasnadě - kombinace herectví a písničkářství, kterou oplývá Richard Krajčo, je v tuzemsku ojedinělá. Když zpíval, proměnil se v trubadúra. Písně plné lyrických obratů prožíval naplno pokaždé a uvěřitelně, v zádech jistou kapelu.
Do prakticky nechybující rytmiky - basáka Nikolaje Arichteva a bubeníka Jakuba Dominika - zněla dechařská sóla v rozverné balkánštině Fantomska, velrybí kvílení trumpetisty Nikolaose Grigoriadise v Cosmoshopu, násobené kytarovým vazbením Evžena Hoffmana, z něhož se vyklubal i excelentní hráč na akustickou kytaru. Jeho Atentát, se saxofonovým sólem Nikose Kulurise, patřil k nejsilnějším okamžikům celého turné, při němž divadla skoro nábožně poslouchala. Nelze opomenout houslistky Libuši a Hedviku Holišovy, které osvěžily pánský večírek svým půvabem i excelentní hrou.
Během koncertů se hodně mluvilo. Krajčo v sobě herce nezapře, koneckonců si chtěl splnit sen a skloubit své umělecké lásky. Během podzimu 2007 piloval vyprávění o dvou "metalistech" či ortodoxním Řekovi v kapele. Při pokračování Akustik Tour na jaře už show mělo pevnou formu. Pokaždé jiné byly dotazy z publika a spontánní reakce kapely. Zde mohli lidé vidět Krajča improvizujícího, vymýšlejícího fóry na obrtlíku, a vždy úspěšně, byť občas balancoval na hraně vkusu.
Samozřejmě se občas některé otázky zopakovaly, stejně jako se časem fanouškům, často navštěvujícím vícero akustických koncertů, omrzely historky. I proto si kapela "vymyslela" gospelový sbor, aby vystoupení v opeře dodala punc výjimečnosti, kterou se chystá zvěčnit i na cédéčku, vydaném během jediného týdne.
Vyhrajte CD Kryštof v opeřeZapojte se do exkluzivní soutěže portálu iDNES.cz |
A Kryštof znovu obstál, a to na místě, které pro kapelu bylo stejně důležité jako před rokem. Stavovské divadlo, Krajčova domovská herecká scéna. V opeře znovu fungovala akustická alchymie, byť s pozměněnými přísadami. Pětačtyřicet členů Alfa Gospel Praises se zjevilo ve čtvrtině koncertu a posunovalo křehké písně Kryštof do dosud nenavštívených dimenzí.
V baladě Vodné stočné představila hostujícího fanouška Jana Kavana, nalezeného na internetu, kterak preluduje písně Kryštof; a zvládl to i před náročným davem v opeře. Přibyly nové fórky, hlavně taneční, z nichž diváci jen těžko zapomenou na křepčící technickou sekci v upnutých trikotech.
A nezapomenou ani na Jízdu v protisměru, kterou rádia nikdy hrát masově nebudou. Z těch desítek koncertů Kryštof, které jsem za poslední tři roky viděl, mi pokaždé při její interpretaci běhal mráz po zádech. Ve "Staváči" ji osamocený Krajčo hrál tak, že po finálním výkřiku publikum nejméně půl minuty zcepeněle sedělo, než spustilo bouřlivé ovace vestoje. V opeře to byl akustický masakr vokální pilou; nejprve valivé kytarové a dechové linky, nad nimiž bouřil gospelový sbor. A zase hromový potlesk. A následný zákulisní smutek, že končí jedna povedená éra.
