Jak vzpomínají někteří pamětníci, kteří chodili v 70. letech na koncerty první slavné sestavy Marsyas, tedy tria Zuzana Michnová - Oskar Petr - Petr Kalandra, když vymodlené první album jejich oblíbené kapely vyšlo, byli poněkud rozčarováni. Zatímco totiž kapela proslula nejen souzvukem tří zcela rozdílných, ovšem výtečně komunikujících hlasů, ale i stylově čistými instrumentacemi pro dvě akustické kytary, foukací harmoniku a občasné perkuse, nahrávky na albu jsou zaranžovány pro řadu dalších hudebníků.
Za oněch třicet let se ovšem z alba stala jedna z absolutních klasik české populární hudby. Ostatně, i mnozí z doprovázejících hudebníků, kteří tehdy stáli de facto na začátku svých kariér (Michael Kocáb, Ondřej Soukup, Emil Viklický, Jan Hrubý ad.) dnes už patří ke "klasikům".
Přesto ve vzduchu visela otázka, kdo se zhostí připomínky toho, jak Marsyas zněli ve skutečnosti. Mezi lidmi sice koluje spousta koncertních nahrávek z oněch časů, ale ty vesměs nejsou v kvalitě přesahující pozici pouhého dokumentu doby.
A v roce 2006 se stal zázrak: ve sklepě Zuzany Michnové byl nalezen pás s demonahrávkou z roku 1977 (nebo prý možná ještě o rok starší), nahrané v jídelně domu rodičů Oskara Petra na magnetofon kamaráda Vladimíra Merty. Pěkně "naživo", ve třech, jen s hostující Mertovou flétnou v jedné písni.
Stávající dvojdiskové vydání tak nabízí unikátní srovnání: "klasické" široce instrumentované album na jednom CD a původní podoby všech písniček, řazené přesně podle klíče oficiální desky.
Dalo by se samozřejmě diskutovat o tom, co je takzvaně muzikantsky kvalitnější (samozřejmě studiová "klasická" podoba, kde bylo možno případné chyby snadno opravovat) nebo co je autentičtější a díky tomu "přežilo" (samozřejmě demonahrávky, už proto, že aranžmá klasického alba jsou poměrně výrazně poplatná dobovým zvyklostem, zatímco kombinace oněch dvou akustických kytar je "věčná").
To ale není vůbec podstatné, neboť tady jde hlavně o celek. O to, že si můžeme znovu uvědomit, nakolik výjimečně toto trio tří rozdílných specifických individualit dokázalo v "posvěcených" chvílích své schopnosti a talenty nejen sčítat, ale snad přímo násobit.
Jakkoli dominantní uměleckou osobností Marsyas té doby byl Oskar Petr, autor drtivé většiny písní (Zuzana Michnová, v dalších fázích existence Marsyas po odchodu Oskara Petra do Ameriky téměř umělecký hegemon kapely, se jako autorka zatím hledala), právě na "syrových" - ale zejména díky vynikajícímu masteringu Pavla Karlíka ze studia Sono skvěle znějících - slyšíme, jak úzce propojený, trojjediný organismus tehdejší Marsyas byli.
Marsyas - Jubilejní edice
vyd. Supraphon, čas 49:19 + 44:42
