Proč je vaše aktuální album Before I Selfdestruct agresivnější a temnější než ty předchozí? Ani hitů se tu nenabízí tolik.
Prostě to tak vyšlo. Chtěl jsem zachytit věci z období, než jsem se rozhodl dělat hudbu. A to dřív, než zestárnu a už si nevzpomenu. Dřív než se zničím a změním se v někoho jiného. Muzika a nálady, které jsem k tomu potřeboval, byly nutně temnější. Aby zachytily tu disfunkční energii, které jsem byl vystavený v mládí, jako je to třeba v písničce Then Days Went By. Sklidil jsem neuvěřitelný úspěch za to, že jsem říkal věci, které jsem měl to neštěstí prožít.
Proč jste ty skladby nevydal už dřív?
Trochu jsem se bál. Testoval jsem ten materiál nejdřív u jiných. A třeba z písničky, kterou si vzal můj kolega Game, se stal hit. Tím jsem získal větší sebedůvěru a začal psát o věcech, které jsem viděl zblízka. Možná to nejsou ty nejhezčí věci, ale jsou skutečné. Taková byla realita.
Váš příběh je známý i z filmů, které jste natočil. Co se stalo, že jste ve dvanácti začal prodávat drogy?
Máma mě měla v patnácti, a to tehdy nebylo zas tak běžné jako třeba dneska. Neexistovaly programy pro děti, které mají děti… Musela prodávat amfetaminy a kokain, aby mě zabezpečila. Nosila mi všechny ty hezký věci a já ji za to miloval. Jenže pak ji zabili a musel jsem jít k prarodičům. Máma byla z devíti dětí, takže jsem k babičce vlastně přišel jako desáté, nejmladší.
To musel být šok, ne?
Bylo to zajímavé. Moje teta Sylvie nemohla přenést přes srdce, že jsem se k nim nastěhoval. Neměl jsem kolem sebe nikoho, kdo by mě podpořil. Děda chodil do práce, babička se starala o děti a dům. Ale protože dětí bylo tolik, měli jsme málo peněz. A já znal ještě od mámy spoustu lidí, co měli všechny ty krásný věci. Nejdřív mi kupovali dárky – tenisky, oblečení a tak. Ale pak přišli a dali mi na výběr: Hej, víš, co s tímhle?
Takže vám dali drogy. Nebál jste se jako kluk?
Dostal jsem dvacet půlgramových dávek kokainu. Řekli mi: Kdyby tě někdo otravoval, pověz, že je to od nás, a nechá tě na pokoji. Tak jsem začal prodávat mezi třetí a šestou odpoledne, když si babička s dědou mysleli, že jsem ve škole na odpoledních kroužcích. Vydělával jsem si na základní věci, jako jsou boty, ve kterých se dá chodit. Nešlo mi o nějaký drahý životní styl, ale o základní věci. V tom věku jsem si ani neuvědomoval, co dělám. Přesto jsem udělal rozhodnutí, na která jsem nebyl dostatečně dospělý. A když jsem byl starší, už mě to vtáhlo samospádem. Je zajímavé, že jsem do toho spadl úplně stejně jako kdysi moje máma, která potřebovala peníze, aby se mohla starat o mě. Možná proto se všechno změnilo, když se mi narodil syn. Tehdy jsem se rozhodl dělat hudbu. A vyšlo to.
Co na té změně bylo nejtěžší?
Že jsem se najednou octl finančně na dně. Když jsem se potkal s Jam Master Jayem z kapely Run-DMC, který mi dal jako první šanci, dařilo se mi dobře. Měl jsem krásný mercedes, dobré oblečení i bydlení. Vlastně už jsem vypadal jako zavedený hudebník. Když jsem k němu přišel a pustil mu svoje demo, říká: Ale ty vypadáš, jako bys už prodal pár desek. Ale já žádný desky neprodal. Prodával jsem jenom drogy. Jenomže peníze z nich rychle došly a kariéra pořád nikde. První smlouvu a singl How To Rob jsem měl až o dva roky později. Jako bych dostal druhou šanci. Lidi v té písničce poznali, že vím, o čem mluvím.
Překvapuje mě, že vaše skladby i živá show jsou plné zvuků výstřelů. Sám jste byl postřelen devíti ranami. Nevyvolává to ve vás špatné vzpomínky?
Ne. Spousta lidí byla postřelena. Lloyda Bankse, který se mnou vystupuje, třeba postřelili 11. září, když padala dvojčata, město bylo zablokovaný a byl problém se dostat do nemocnice… Beru to, jak to je. Vždycky, když vyrazíte do nočního klubu, je možnost, že se něco semele. Samozřejmě se to neděje na Manhattanu, ale třeba v menších částech města New Yorku.
Na co jste myslel, když po vás stříleli na dvorku vaší babičky, zatímco váš syn seděl v autě?
Byl jsem v šoku. Lidi si myslí, že by v tu chvíli dělali tohle nebo tamto, co odkoukali v televizi od Bruce Willise. Jenomže on jenom hraje. Fakt je, že váš mozek zareaguje až na zvuk. Začne pracovat až několik vteřin poté, co uslyší, jak zbraň udělá "ding". Ale to už máte kulku v sobě.
