Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výplach mozku ve 4D. Když dostanete v kině sprchu a sedadlo se hýbe

  17:21aktualizováno  17:21
Řeknou vám to hned u kasy: tahle legrace není pro těhotné, kardiaky a děti do čtyř let. Za chvíli zjistím, že na jednu kategorii zapomněli, a to na osoby s bídnou krční páteří. Vítejte v prvním českém 4DX kině.

Bála jsem se, že mi bude špatně. Jak by ne, když se mi dělá zle i na zadním sedadle auta. A do toho ty přípravy: uvaděči s baterkami procházející před promítáním uličkou a nekompromisně zabavující všechna zavazadla ležící pod křesly. Do tohohle kina se totiž chodí nejvýš v sáčku a s kabelkou. Všechno ostatní musí z bezpečnostních důvodů na klín, nebo pryč.

Co nabízí kino 4DX

  • První taková kina byla otevřena v Jižní Koreji v roce 2009. Od čtvrtka je 4DX kino v jedenácti zemích světa včetně Česka.
  • Technologií už je zpracováno šestadevadesát hollywoodských velkofilmů, na dalších se pracuje. Jde zejména o akční filmy, ale i některé rodinné, jako Croodsovi.
  • S diváky se pohybují sedadla všemi směry podle toho, co se děje na plátně.
  • Speciální zařízení kropí diváky filtrovanou vodou například ve chvíli, když se na plátně odehrává děj v dešti či ve vodě.
  • Na diváky fouká i vítr, zepředu se rozprašují různé vůně, například kávy, střelného prachu či pálící se gumy při automobilových honičkách.
  • Vstupenky na film ve 4DX stojí od 275 do 305 korun.

    Můj žaludek nakonec následující dvě hodiny v novém kinosále Cinema City na pražském Smíchově, který jako první v Česku od čtvrtka vysílá výhradně celovečerní filmy ve 4DX, naštěstí vydržel.

    Bylo by totiž nemístné, zrovna tenhle sál a tyhle sedačky pozvracet. Jak mi prozradil ředitel Cinema City International Moshe Greidinger, přestavění sálu a vybavení přišlo na milion eur. A nejdražší na tom všem jsou právě ty sedačky.

    Hůř než můj žaludek však dopadla krční páteř a líčení. Ta páteř kvůli trhavým a nepředvídatelným pohybům mého červeného a drahého křesla a řasenku zase rozmazala sprška vody, která mi do obličeje chlístla z oceánu. Pardon, ne z oceánu, ze zadních partií té drahé sedačky, která je v řadě přede mnou.

    Tolik ceněné křeslo mi však během dvouhodinového promítání předvede ještě spoustu dalších věcí. A celý kinosál docela příjemnou, byť intelektuálně hodně nenáročnou legraci. Jako první promítaný film v 4DX technologii totiž Cinema City nasadilo akční jistotu: americký výplach mozku zvaný Rychle a zběsile, díl 6.

    Ve čtvrtek, krátce po dvanácté hodině, se vysílalo poprvé. Kinosál byl plný zhruba z poloviny. S kýbly popcornu a coly (obojí sem na rozdíl od tašek a kabátů smí) stoupali do schodů převážně mladí lidé: takoví, kteří milují krásná a rychlá auta plná krásných a štíhlých holek a ne vždy krásných, zato však svalnatých mladých mužů s pěstmi tvrdosti kamenů. Právě jim je série Rychle a zběsile určena. Poslední kontrola uvaděčů a můžeme začít.

    Hádej, kdo jsem

    Sálem se rozezní hučení jakéhosi motoru, sedadla pod zadky vibrují a... Šup, celá řada sebou trhne. A hned zas hop na druhou stranu, trochu pootočit a kolébáme se. Na plátně běží reklama na 4DX kino, v níž jakýsi Korejec s kýmsi bojuje. Kop! On to dostal na plátně a já od sedačky do zad. A konečně: cák! slízneme spršku od sedaček v řadě před námi. Jasně, ten Korejec zrovna skočil do moře.

    Mimochodem, Korejec v té reklamě vystupuje nejspíše proto, že 4DX technologii vlastní jihokorejská firma. Celá ta legrace, která má člověka vtáhnout do děje, vzniká zhruba týden. Poté, co se v Hollywoodu (nebo jinde) natočí velkofilm, který se hodí pro tento typ produkce, pošle se do Jižní Koreje.

    Sedadla ve 4D kině

    Tam jej během sedmi až deseti dnů na počítači osadí efekty: příkazy křeslům, aby se v pravou chvíli rozhoupala, pokyny zásobníkům vůní, vody a vzduchu, aby návštěvníky ofoukly a zkropily.

    Do kina to pak přijde v jednom balíku. Film se spouští v klasickém projektoru a do velké černé dvojkřídlé skříně vedle něj, speciálního počítače, který celý sál ovládá, se nahraje příslušný program s příkazy pro sedadla v sále. "Pak se musí vyzkoušet, zda film a efekty běží na zlomky sekundy stejně. Testujeme to na našem personálu," prozradil mi technický ředitel kina Oldřich Kubišta.

    Ale dost teorie a zpátky do děje! Je 12 hodin a 52 minut a na plátně běží už patnáctá automobilová honička. Samozřejmě se střelbou. Pšík, pšík! kýchne mi za krk a já konečně chápu, co to je: přece ta střela! Sedačky jsou ve varu, děj na plátně zcela rozmazaný. Už nevím, ve kterém autě zrovna sedím a kdo které řídí. Jau, letíme ze schodů a křeslo mi do zad buší jako divé. (Jasně, zase tolik to nebolí.) A zase: pšík, pšík! Tentokrát se sálem line zápach spálených gum.

    Začínám přemýšlet, že ty otvory v křesle, které mi pouštějí na krk ten protivný vzduch, zakryju sakem. Tak se to dá přelstít, jen sako prý nesmí být hedvábné, jinak dopadne špatně.

    A jak tak tu zradu svého drahého křesla promýšlím, konečně mi dojde, kdo v tom filmu vlastně jsem, když to schytávám za všechny. No přece kameraman.







    Hlavní zprávy

    Najdete na iDNES.cz



    mobilní verze
    © 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.