Velký bratr je věčný rok 1984 vůbec není minulost. Alespoň ne na prknech Bezručova divadla.

Velký bratr je věčný rok 1984 vůbec není minulost. Alespoň ne na prknech Bezručova divadla. | foto: Tomáš Rut

1984 George Orwella ožil na ostravských divadelních prknech. A dýchá

  • 3
Velký bratr nás opět sleduje: ostravské Divadlo Petra Bezruče se pustilo do dramatizace slavného románu George Orwella 1984.

Každé ráno budí Winstona Smithe vševidoucí obrazovka. Buzeruje ho rozcvičkou, pak si v bídné kuchyni rozpadajícího se panelákového bytu nebožák dopřeje chabý příděl špatného jídla a odejde na ministerstvo pravdy, kde je jeho úkolem přepisovat realitu a měnit minulost tak, aby vždy vyhovovala současné politice strany.

1984 - Divadlo Petra Bezruče

Nejhorší je, že Winston žije v ustavičném strachu a současně podvědomé jistotě, že jednoho dne skončí v kriminále a bude nakonec "vaporizován", tedy zcela vymazán ze světa. Neztratil totiž schopnost o věcech přemýšlet, přestože se stejně jako zbytek společnosti účastní povinných demonstrací souhlasu s mocí. Píše se rok 1984.

Antiutopistický román George Orwella vynesl jeho autorovi světovou proslulost: na geniálním díle, dokonale popisujícím mechanismy totalitní moci (zde se zrodily pojmy velký bratr nebo newspeak), začal spisovatel pracovat v roce 1947. Je nabíledni, že v minulosti byl Orwell zejména v komunistických diktaturách čtenáři chápán především jako jasná alegorie stalinismu, přesná a dovedená do "perverzní dokonalosti". Jak to tak dobře věděl?

Z představení 1984Z představení 1984

"Žije-li člověk ve východní Evropě, jestliže se tu dokonce narodil a prožil všechna ‚vítězství‘ a porážky reálného socialismu, setkává se při čtení ‚Tisícího devítistého osmdesátého čtvrtého‘ s konsternujícími detaily podobností a Londýn románu mu splývá s domovem. Toto ohromení z udivující podobnosti mezi fikcí starou bezmála čtyřicet let a nejsoučasnější současností překrývá zpočátku všechny ostatní čtenářské pocity," napsal o svém zážitku v doslovu k překladu románu Milan Šimečka, manžel překladatelky díla Evy Šimečkové.

Z představení 1984

A potvrzuje svůj prvotní až úzkostný prožitek z četby dalšími detaily – jak například mohl Orwell tak dokonale popsat typické socialistické v podstatě nefunkční sídliště, když v době vzniku knihy nestály paneláky v této podobě ani v Sovětském svazu?

1984 připomíná i naši minulost

Šimečka jde ovšem s Orwellem za hranice očividného a potvrzuje hluboký přesah knihy pojednávající především o falšování dějin, hledání minulosti a pravdy. Podobnýma očima knihu vidí i režisér Jan Mikulášek, který román s pomocí dramaturgyně Zuzany Mildeové zdramatizoval.

Chápe 1984 především jako dílo o manipulaci s lidskou myslí, též však jako knihu připomínající temné obrazy české minulosti – na kterou ostatně řada lidí vzpomíná s nemalou dávkou laskavé, všeobjímající nostalgie.

Z představení 1984

"Paměť, to je jedno z klíčových slov Orwellova románu. Hlavní postava pátrá po své vlastní minulosti, po vymazané minulosti svého národa. Winston jako by hledal ztracenou celistvost, ale nachází jen nepodstatné detaily v paměti ostatních lidí. Je přirozené, že si lidé časem svou minulost zidealizují a nepříjemné momenty prostě vytěsní.

To se děje i nám. Pak přichází divadlo, které je dle mého přirozenou platformou pro diskusi nad společnými tématy, tedy i minulostí.
Přišlo nám důležité hovořit o těchto věcech i proto, že například v Ostravě se dostávají na důležité politické posty bývalí kádrováci. To, co si nebudeme připomínat, se nám bude stále vracet," zdůrazňuje Mikulášek, který se nejvíc potrápil s přenesením atmosféry hrůzy, samotná dějová linie je totiž nekomplikovaná.

Šikana v tělocvičně

"Nakonec jsme zvolili scénickou metaforu, jež zpřítomňuje dennodenní represe a šikanu, kterým jsou obyvatelé Londýna v románu vystavováni. Většina děje se odehrává v jakési tělocvičně, kde jsou lidé bez zjevného důvodu nuceni vykonávat nesmyslné cviky a úkony stále dokola, až do úplného vyčerpání. Tělocvična zároveň odkazuje na kult těla, který bývá často s některými totalitními systémy minulosti spojován.

1984 - Divadlo Petra Bezruče

Dusivou atmosféru též pomáhají vytvářet budovatelské písně z 50. let, především v kontrastu s těmi nejbrutálnějšími scénami," popisuje režisér a dodává, že 1984 pro ně není inscenace v pravém smyslu slova, ale spíš setkání nad tématem 1984.

"Chceme především vytvářet asociace spojené s dneškem a naší minulostí. Pracujeme proto s mnoha vizuálními, textovými i hudebními odkazy. V inscenaci se například také objeví narážky na současnou situaci v zemích, kde nejsou dodržována základní lidská práva a svobody, v projekci se objeví třeba názory obyčejných lidí na to, jak vnímají rozdíl mezi životem za totality a životem dnes."