V roce 1967 vzniklo brněnské divadlo Husa na provázku (na snímku Miroslav Donutil v aktuálně uváděné hře Ubu králem: Svoboda!)

V roce 1967 vzniklo brněnské divadlo Husa na provázku (na snímku Miroslav Donutil v aktuálně uváděné hře Ubu králem: Svoboda!) | foto: Ivo Dvořák

Když se kabelky vyráběly z lýka a Provázek musel být bez husy

  • 2
Loni před Vánocemi slavila úspěch kniha Po práci legraci, ve které autoři vzpomínají na dobu socialismu. Připomínali, co to byly asfaltérky, Leninovy sáně nebo bakelitový jaguár. Tentokrát se s podobnou publikací vrací nakladatelství Management Press.

Kniha s názvem 1967: Rok, kdy jsem se narodil(a) je určena především čtenářům, kteří letos oslaví padesátku.

Na více než 152 stránkách autorka Jarmila Frejtichová píše o autech, kterými se tehdy jezdilo, o jménech, která byla v kurzu, nebo o vítězkách soutěží krásy. Ať už o těch českých, nebo naopak o zahraničních. Píše tak zároveň o událostech, které se děly ve světě, ale i o těch, jež patřily ke každodennímu stereotypu tehdejšího života.

Kdo se tehdy vlastně narodil

Hned na začátku autorka připomíná známé české osobnosti, které se onoho roku narodily – herečku Mahulenu Bočanovou, ekonoma Pavla Kohouta, fotografku Sáru Saudkovou nebo zpěvačku Leonu Machálkovou. Následující stránky pak nabízejí pohled do tehdejšího světa kultury. Frejtichová uvádí, že v roce 1967 v Janáčkově divadle v Brně vystoupil slavný Marcel Marceau a po Československu se šířil módní trend lýkových kabelek, které si ženy samy doma vyráběly.

Obálka knihy 1967: Rok, kdy jsem se narodil(a)

Zmiňuje také, že jako houby po dešti rostly alternativní divadelní scény a ty staré, do té doby strnulé, zase ožily – ať už je řeč o Divadle Na zábradlí nebo Divadle za branou.

Zajímavou informaci Frejtichová připomíná i z brněnské scény. Divadlo Husa na provázku muselo kvůli Gustávu Husákovi ze svého názvu cenzorním zásahem vypustit slovo husa a na dlouhá léta se stalo Divadlem na provázku. Ani tento zásah ho však nepoložil a dodnes zůstává oporou brněnské divadelní scény, která za léta své existence vypustila do světa mnoho talentovaných herců.

Kromě připomenutí dobových reálií autorka na konec knihy zařadila také několik vzpomínek svých vrstevníků na dobu, kdy jim bylo „sladkých osmnáct“, píše nakladatelství. Nechybí tak zmínky o jejich prvních polibcích, zkušenostech s alkoholem nebo hitech, které pro ně tehdy byly malými osobními hymnami.