RECENZE: Divadelních 1 000 věcí těží z kvalit populárního blogu

Hra připravená pod křídly Divadla pod Palmovkou, kterou hrají v azylu pražského klubu Rock Café, vznikla dle oblíbeného blogu 1 000 věcí, co mě serou. Těží hlavně z fejetonových kvalit předlohy.

Blog s bezskrupulózním názvem 1 000 věcí, co mě serou patří mezi virální stálice českého internetového světa už více než čtyři roky. Tři autoři skrytí pod přezdívkami Attila, Achjo Bitch a Curvekiller se na něm v pravidelných fejetonech vyjadřují k tomu, co je pálí.

Pravidelnými dávkami oprávněného hněvu či lehké ironie skládají zajímavou mozaiku života dvacátníků a třicátníků a postihují jeho nejrůznější fenomény; a to od úplných banalit až po skutečné problémy dnešní generace.

Jako námět pro svou hru uváděnou v pražském klubu Rock Café si internetové hrdiny vybralo Studio PalmOFFka, které ji připravilo ve spolupráci s libereckým Divadlem F. X. Kalby. Oba soubory jsou komorními scénami Divadla pod Palmovkou a Divadla F. X. Šaldy.

Trojice herců (Barbora Kubátová, Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška) představuje autory blogu. Na jednoduché scéně odříkávají úryvky vybraných fejetonů, které vždy nějak ilustruje předváděná situace. Někde stačí jen heslovité věty, jindy jde o doslovné citace celých odstavců.

Takto složená mozaika dává dohromady sice jednoduchoučký, ale poměrně pravdivý příběh, který nahlíží do dnešního života mladých. Tvůrcům se musí uznat invence, se kterou ze stovek zdánlivě nesouvisejících příspěvků dokázali utvořit alespoň rámcově navazující děj.

1 000 věcí, co mě serou

70 %

Studio PalmOFFka (Rock café)

premiéra 28. listopadu 2014

režie: Studio PalmOFFka a Divadlo F. X. Kalby

hrají: Barbora Kubátová, Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška

Úspěch představení stojí samozřejmě především na jeho zdroji, tedy na vyjadřovacích schopnostech autorů blogu. Herci tu jsou spíše proto, aby hlasem Curvekillera, Attily či Achjo Bitch vysvětlili, co je tak nesnesitelného na kultuře čajoven, proč bychom neměli močit na krájené ovoce v pisoárech či proč není dobré ptát se vysokých lidí, jaké je tam nahoře počasí. Zaujme také pěkná scéna s rozsvěcujícími se lampami, málo pochopitelná je však nemluvná postava dýdžeje za barem.