Zápletka o hledání původu (nejen) hlavního hrdiny toto riziko pochopitelně nesla, dalo se však obejít - přinejmenším o těch patnáct minut, o které druhý díl ve srovnání s prvním nabobtnal. Každá postava jako by přišla na scénu hlavně proto, aby se vyzpovídala ze svého dětství či rodičovství.
Že se řeší nesmrtelnost versus život pozemský, patří k běžné hollywoodské výbavě od komiksů až po přepisy řeckých bájí. Strážci Galaxie Vol. 2 však rozebírají i rozdíl mezi otcem a tátou, řevnivost sourozenců, úděl sirotků - a ne vždy z tenkého melodramatického ledu vybruslí cynickým vtípkem.
Režisér James Gunn pro mocné kázání o rodinných hodnotách ani nestíhá dosazovat pointy na všechna potřebná místa. Nejspolehlivější zdroj nadsázky sice opět poskytuje hudební retro, znovu okouzlí situační gagy stvořené lehkou rukou jakoby mimochodem, ale se slovní komikou je to slabší. Omezila se na lidověji posazené, poněkud mechanické hláškování o tom, kdo udělá strachy „bobana“.
Podívaná začíná jako dětská show nákladnějšího Studia Kamarád, pokračuje hvězdnými souboji v duchu počítačových her, pak se zbrzdí citovými výlevy a vrcholí digitální bitvou o celý vesmír, dozdobenou tklivým dovětkem. Naštěstí základní postavy jsou tak zábavně vymyšlené, že přečkají i nábor nových kolegů, ale z nadsázky prvního dílu se nebezpečně posouvají o něco blíže „rodině“ - tedy hrdinnému patosu ostatních komiksů.
