Dokumentární série v režii Aleny Činčerové, kterou provází František Kinský, hrabě a starosta v jedné osobě, sice obsahuje prvky dějepisu i vlastivědy, ale umělou důstojnost nepěstuje. Vůbec se nebojí polidšťujících detailů, které by mohly tradiční český odstup vůči urozeným přirozeně zlomit.
Takže dojde třeba na předkův genetický experiment, kterak unavenou rodovou linii osvěžit vztahem s řeznickou dcerkou, na píchání vidličkou do dětských loktů při výuce správného stolování nebo na výrok, že „modrá krev se dneska může chápat jako hodně tabletek viagry“.
„Být hrabětem v Česku za týden za dva unaví, pak se vracím do Spojených států, kde zase můžu být normální člověk,“ završuje jeden z Kolowratů pestrý portrét svého rodu. Patřil do něho mimo jiné milovník rychlých aut, zakladatel filmové společnosti a objevitel hvězdy stříbrného plátna Marlene Dietrichové, jejíž krásné nohy toužil na smrtelné posteli ještě jednou vidět. A herečka mu prý poslední přání splnila.
U Kinských zase syn přiznává, jak se po restituci coby patnáctiletý kluk při pohledu na zpustošené sídlo zděsil, že by je měl někdy spravovat, a radši ujel na Nový Zéland. Vrátil se; zodpovědnost je hlavní spojnicí Modré krve. I když jeden z aktérů ji pojmenuje jinak: „Všichni jsme hlavně romantičtí blbci.“
