Jedním je šibeniční sebeironický humor, který Weir svému knižnímu hrdinovi vtělil a Matt Damon se zjevným potěšením pěstuje - stejně jako brambory hnojené vlastními výkaly či svůj plnovous vesmírného piráta, jak si přezdívá.
Druhou oporu filmu, opět danou již předlohou, tvoří věcnost robinsonovské kroniky. Damonův astronaut má sice na rozdíl od Hanksovy tatíkovské postavy v Trosečníkovi k dobru výcvik plus vědecké znalosti, ale rituály každodennosti v boji o přežití zvládají oba vděčnou metodou pokusu a omylu.
Třetí silný prvek, byť se naplno rozvine teprve ve finále, pro změnu odkazuje ke Gravitaci. Nikdy se neomrzí záběry pohybu ve volném prostoru mezi hvězdami, velebné, tiché, milimetrově přesné, nabité výbušným očekáváním.
A ještě jedna podobnost se nabízí: hemžení „dole“, v sídle NASA, kde zástupy specialistů s kruhy pod očima hledají pro záchranu stále šílenější varianty, připomene dvacet let starý, ale stále účinný snímek o skutečné misi Apollo 13.
Vlastně tak Marťanovi zůstává málo osobité původnosti. Na přelomu 70. a 80. let filmy Vetřelec a Blade Runner určoval režisér Ridley Scott směr moderní sci-fi, v Prometheovi z roku 2012 už jen sám sebe opisoval. Ani z Marťana neučinil restart vlastní vize, ale slouží mu oddaně a přesně - až na ty povinné dávky hollywoodského patosu v přímém přenosu.
