Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

PRVNÍ DOJMY: Decibely lásky jsou skvostná parodie. Jenže to neví

  21:41aktualizováno  21:51
Bezelstnost, to je to pravé slovo, které vystihuje kouzlo nechtěného Decibelů lásky, filmu s písněmi Michala Davida. Tvůrci mu říkají „muzikálová romantická komedie tří generací, které nepřestávají věřit v lásku“ a myslí to dojemně vážně. Čili k popukání.

Bývalý fotbalista a současný asistent plzeňského trenéra Pavel Horváth ve filmu Decibely lásky hraje pracovníka technických služeb, na snímku s Rudolfem Hrušínským nejmladším (vlevo) a Filipem Cílem. | foto: J. Kroupa

Na postavy a vztahy aby si člověk nakreslil mapku, i když vůbec nejsou podstatné. Umělec Dan (Filip Cíl) potká Betku (Alžběta Bartošová). Jeho šéf Kristián (Rudolf Hrušínský nejmladší) pracuje s Otou (Pavel Horváth), má kamarádku (Lucie Vondráčková) i dceru (Marika Šoposká).

Fotogalerie

Kamarádka Betky (Aneta Vrzalová) a její přítel (Jakub Grafnetr) jsou místní zloduši, zato Kristiánův táta (Rudolf Hrušínský mladší) a Betčina tetička (Iva Janžurová) dokazují, že věk je pouhé číslo. To jsou hlavní postavy - většina z nich zpívá, tančí či jinak křepčí.

Ale to také není podstatné. Film vůbec nemá obsah, děj, zápletku, začátek, prostředek ani konec. Střídají se v něm klipové výjevy, v nichž hrdinové vesměs trpí, a setkání jako z vesnické návsi, kdy jde shodou náhod vždycky kolem někdo, kdo odhalí spiknutí, zavzpomíná a vyzná lásku.

Člověk se směje ostošest, i když úplně jinak a jinde, než film zamýšlí. Ale není to zlý smích, spíš výraz nevěřícnosti nad dokonale průzračným kouzlem nesmyslu, neobratné upřímné dětinskosti. Vše, co si neumí představit, je tady možné.

Kde jinde divák potká SuperStar i StarDance, Michala Davida i Karla Gotta, farářské úvahy o smyslu života i výroky daňové poradkyně? Kde jinde se naráz sejde tolik prkenných herců, tedy hlavně hereček, a ještě pár nahotin?

Decibely lásky, jakkoli to zní ulítle, se mohou stát kultem, z nějž se bude citovat - tedy kultem v očích lidí vyznávajících zábavu typu „je to tak hloupé, až je to krásné“. A co je druhý paradox, vlastně nejlepší na něm je ona vysmívaná muzika.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.