Ovšem lepší a horší je třeba chápat uvnitř žánru, který své limity prostě nepřekoná - leda by sám ze sebe udělal totální parodii, což by si tvůrci netroufli. K omezením patří už titulní postava: Kapitán Amerika je prostě ušlechtilý panák, který by bez ostatních Avengers uspal celé kino do tří minut.
Novinka postaví Kapitána Ameriku proti Iron-Manovi, jemuž jednak ubrala na sarkasmu, jednak přidala na zpytování svědomí. Navíc - a to je vůči obecně nejzábavnější postavě skoro zrada - směruje morální převahu právě k Amerikovi.
Nicméně způsob, jímž jinak nevýrazný zloduch Daniela Brühla superhrdiny navzájem rozeštve, je docela rafinovaný i na psychodrama, k němuž Občanská válka inklinuje, natož na komiks. Triková očekávání film plní, byť nepřekračuje, a vyhraje si s titulní válkou, spíš knoflíkovou než občanskou.
Dlouhý přípravný prolog ve stylu bondovek zdržuje, ale když se parta Avengers konečně rozdělí na dva znepřátelené tábory, připomíná ješitné kluky peroucí se na pískovišti o kyblíček. Nadto v téhle pasáži smí na plátno jinak dosti vzácný humor, zosobněný zejména nástupem nového Spider-Mana.
Na dvě a půl hodiny sice Občanské válce chybí munice, hodně se tu jedná, zvažuje, polemizuje a vzpomíná, nicméně ráz i náladu si režijní duo bratrů Russoových hlídá a pár akčními zvraty, třeba s motorkou i vrtulníkem, mile překvapí.
Zkrátka komiksoví nadšenci mají Vánoce a případní náhodní diváci neutrpí vyložený šok z duchaprázdnosti jako u filmu Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti. I když by aspoň jednou jedinkrát mohli autoři vypotit jiný motiv než pomstu.
