Kohout je postavou rozporuplnou a provokujici. Vrele doporucuji velkou Kosatikovu monografii.

Kohout je pro mne hlavne clovek s (prilis?) velkym egem, ktere ho az moc casto zavedlo nekam, kam ani nechtel.

Nelze ho zhodnotit jednou radkou. Na to je prilis komplikovany.

Tak ono být komunista, zvlášť v padesátkách, to ani obhájit nejde.

Jde. Španělsko. Válka. Kohout to probírá dobře.

O Rusku se moc nevědělo, porazit Německo, to byla notná dávka propagandy. Komunisté se vezli na vlně poválečného vyrovnání. Pochopit manipulaci, to chtělo čas. Jasné soudy umíme vynášet až my, když to vidíme zpětně.

Rozporuplná postava, tenhle pan umělec Kohout... Už vešel do učebnic historie i divadla, takže jenom nějaký šestákový prorežimní slouha-primitiv to rozhodně nebyl. A jeho hry mají (asi) větší kvalitu a jsou více hrané, než např. Havlovy.

Je nutno si přiznat, že i fanatici bývají různého druhu a podstaty – ačkoliv třeba z hlediska pronásledovaných lidí v 50. letech se mohli přehorliví komunisté jako Kohout (Šabata, Kriegel, Kundera, Mňačko...) jevit býti na stejné hrozné úrovni jako třeba Vaš nebo Grebeníček st., čas jasně ukázal, že u jedněch to bylo z čirého idealismu (a ten bývá alespoň zpočátku nemilosrdný a černobílý), z nějž dokázali prozřít (což je namahavý duševní výkon!) a snažili se poté o nápravu svých bludů a hříchů; zatímco ti druzí (co se obvykle tlačili do bezpečnostních a vůbec mocenských složek) byli docela obyčejné, nelítostné, mstivé svi.ě porýpané, které až do konce svých dnů nelitovaly, kolika lidem a jak zničily životy... Hysterické pravicové odsudky, které pravidelně na tu "kohoutovskou" sortu bývalých mladých komunistických nadšenců jsou slyšet až dodnes – aj v této diskusi – jsou podle mě nemístné, přepjaté a vlastně v duchu těch odsuzovaných 50. let.

Je čas na usmíření a dějinný nadhled! Od poslední politické popravy nás dělí už téměř 57 let, kdo byl tehdy ve věku, kdy to mohl plně vnímat, je dnes nad hrobem či po smrti... To není vybídka k zapomnění zločinů, to je vybídka k využití milosrdného času ke konečnému vyrovnání se s minulostí. A třeba i k uznání, že i někteří lidé na špatné straně dějinné barikády mohli za něco stát a něco hodnotného společnosti přinést.

Prostě další Čech, co má "své svědomí čisté", bez ohledu na to, jak si ho kdy umazal. Klasický vzor české morálky - nemorálky. Ano, to bude ta hodnota, kterou Češi potřebují velebit. Ta nám prospívá při převlékání kabátů.

Pamatuji se na nadpis v novinách po K.vyhoštění do Rakous: U nás Kohout dokokrhal.

Kohouta ani Kunderu nemá právo nikdo soudit v zemi,kde šlo ve své podstatě a z psychologického hlediska o kolektivní vinu. Při masové rezistenci by i ten socreál vypadal jinak. V tom je to stejné s nacismem.

To je přece nesmysl. To že máme vinu všichni, neznamená, že musíme mlčet, když jede vesele dál veřejné blábolení komunistů o problémech komunismu. K čemu nám to je pro náš život? Jak prohrabování šrotu na vrakovišti.

Kohout byl (je?) grafoman, kterému to pero psalo samo. Komouši mu po puči 1948 dali příležitost jakou by jinak nedostal. Když se po letech probral z opojení slávou nemohl se nedostat do konfliktu s rudou vrchností. Zvlášť, když poznal co to vládlo za primitivy. A pak už to bylo jako nalinkovaný. Měl jen kliku, že místo do Jáchymova jel do Vídně a že měl talent a prosadil se i na západě.

V českém exilu byl hodně sporná osobnost. Lidi mu nemohli zapomenout ódu na Stalina.

Kunderova kauza je predevsim nejasna, proto by bylo lepsi nesahat k primocarym usudkum. Kundera je nadto jina vahova kategorie, tedy je v ni jako jediny Cech - Nobelovska trida, a nekteri pravdolaskari se s tim porad nejak nevyrovnavaji.

Mně na panu Kunderovi vadí ne to, co tehdy udělal (zde má pan Kohout pravdu), ale že se k tomu dnes nedokázal přiznat a alespoň se omluvit.

Pane Drdo, ostudou je urcite zpusob, jak se v CR mluvi o p.Kohoutovi. Zde v Nemecku je jiste nejznamnejsim spisovatelem ceske reci, jeho knihy se prodavaji a divadla uvadeji jeho dila, Denik kontrarevolucionare zna vetsina vzdelanych ,obzvlast osoby, ktere se pamatuji na r.1968.

Kouhout píše lacině na efekt a dobrou prodejnost. Dobrý řemeslník slova. Hezky se prodává. Hloupé perverzní publikum je spokojeno. A o to jde. Sledovanost-čtenost stoupá... Tedy nic, co by potvrzovalo skutečnou uměleckou kvalitu.

Osobně mám rád Katyni i Kláru. Pedofilní české románky ve stylu Lolity. Koho vzrušují náctileté dívky a jejich sex, může si užívat dosytosti. K tomu má přibalen věcný nesmysl o zlých komunistech, aby pedofilní perverze měla pro intelektuály nepostradatelnou "politickou hodnotu". Prostě odpad literatury.

V zásadě velmi pokřivené zjednodušené komunistické černobílé vidění světa, které by se nemělo šířit dál, ale je napsáno jako "protirežimní kritika". Takže se postaralo o svoji prodejnost. Špatnost na špatnost. A Boučková píše stejně hloupě na sociální témata. Ta hloupost nebude mít v Česku konec. Mizerná autorská dílna "Kohout".

V podstatě se Kohout vypisuje celou dobu z životního kotrmelce jak prošel z přesvědčeného komunisty na osvíceného komunistu. Přitom komunisti už tady 25 let nemají co pohledávat. Jeho "dílo" je nepotřebný nesmysl.

Česká emigrace se rozděluje na "48.", "68." a "zbytek". Do osmašedesátníků spadají "prohlédnuvší komunisté", co tady v 50. letech pomáhali totalitnímu režimu na nohy. Pak utíkal už jen existenční odpad. Ostuda Čechů. Ty skupiny emigrantů se vzájemně nemusí a vědí proč. Česko by dnes mělo hlavně navázat na prvorepublikovou kulturu a ne se nípat v dávno mrtvých problémech komunistů a nějakého Kohouta. Stejně mu jde jen o kšeft.

Znám poměrně dost dílo Pavla Kohouta ovšem pouze to, které vzniklo po jeho ,prozření'. Narozena až po okupaci vojsky Varšavské smlouvy, netroufám si soudit, postoje lidí v padesátých letech, protože nevím, fakt netuším, na které straně bych se ocitla tehdy já. Záviselo by to jistě na prostředí, z kterého člověk vyjde, na zkušenosti, na povaze.

Kohoutovu knihu Kde je zakopán pes umím téměř nazpaměť a přiznávám se, že mě to bavilo číst.

Pavel Kohout patri mezi velikany ceske povalecne literatury. Uz knihou Zariove noci se mezi ne zaradil.

Fascinuje mě Mašínová, Vránová... Světonázorové kotrmelce české inteligence jsou ostudou Čechů. Dík tomu jsme jen pronárodem bez úcty a hrdosti, rozkradeným státem zlodějů bez morálky. Tak hlavně, že někdo jako Kohout může za prachy vyprávět pohádky v médiích a má plno fandů. A hned nastupuje nástupkyně Boučková...

A k tomu nám Mašínové budou kázat hlouposti, jak hrdinové válčili s komunisty.

Ve Vlaku dětství a naděje skáče Alena Vránová za své viny z okna. Silná pravdivá role. Bohužel je to u Kohoutů jen jako. Jinak jedou dál a dál zamořují českou veřejnost hloupostí.

Poserové nemají rádi hrdiny. Proto ti co byli ochotni obětovat za vlast život, jsou pro vás nepochopitelní

Jeho článek plně vystihuje životopis slavného spisovatele počínaje jeho situaci po světové válce, jeho nadšení a pak zklamání. Plně ho chápu, jsem jeho věku a tu dobu jsem zažil, měla by si jeho zpověď přečíst mládež, která v té době nežila a je informována jen současným výkladem, který není mnohdy autentický.